HISTORIE VÁNOČNÍCH STROMEČKŮ

V českých zemích se začal vánoční stromeček prosazovat velmi pozvolna až teprve od první poloviny 19. století. Tradice, původem z Německa, se nejprve uchytila v bohatších měšťanských rodinách a postupně, ale opravdu jen velice pomalu se dostávala i na venkovská sídla. To už se ale dostáváme až někam k první světové válce. V tomto období byly zřejmě k tomuto účelu nejvíce využívány stejně jako dnes jedličky. Samozřejmě, že tehdy to byly jedličky běžně se vyskytující v tehdejších lesích, tedy jediný původní evropský zástupce tohoto rodu Jedle bělokorá. Postupem času, tak jak ubývalo jedlových porostů, nahrazovaných hospodářsky lépe upotřebitelným Smrkem ztepilým, byla jedlička nahrazována touto dřevinou i o Vánocích. Znovu se v důsledku většího hospodářského uplatnění začala dostávat do stále větší obliby Borovice lesní, která na rozdíl od hezčího smrčku, tak brzy neopadává.

V časech socialistických byly tak tyto hojné a snadno dostupné dřeviny našich lesů k tomuto účelu pravidelně využívány. Takové stromky byly však selektovány pouze z hospodářských lesních porostů formou plánovaných probírek nebo méně plánovaných „osobních odběrů“. Teprve v devadesátých letech minulého století, díky společenským změnám a následnému uvolnění trhu, se k nám začaly ve větší míře dostávat vánoční stromky z plantáží. Tedy stromky pěstované výhradně pro tento účel, a to převážně z Dánska, případně Německa.

V této době se také u nás začaly objevovat první plochy plantáží se stromečky. Dnes už tvoří tato produkce nemalou část podílu na domácím trhu. Přes složité klimatické podmínky se zde poměrně s úspěchem daří pěstovat všechny běžné druhy s nepatrnou příměsí dalšího druhového zastoupení, v podobě Smrku omoriky, Jedle obrovské, Jedle ojíněné, Jedle korejské, Jedle vznešené a dalších. Je tedy už naprostou samozřejmostí, že si na Vánoce můžeme zakoupit kromě Smrku ztepilého a Borovice lesní i stříbrný Smrk pichlavý, košatou Borovici černou a zejména královnu vánočních stromků, majestátní Jedli kavkazskou. Ta tak symbolicky přebrala žezlo po průkopnici tradice vánočních stromků, tedy naší Jedli bělokoré.

Pro svoji atraktivitu a nepopíratelné přednosti tyto nepůvodní druhy dnes oprávněně převládají v oblíbenosti. Díky domácím pěstitelům však můžeme i o nich mluvit jako o českých vánočních stromečkách.